Rozhovor s Romanem Jandou o jeho projektu pro brankáře

Roman Janda. Bývalý brankář Znojma či Bulldogs Brno. Později trenér starších žáků ve Znojmě, dorostenců a juniorů v FBŠ Hattrick Brno, asistent trenérů v krajských výběrech a momentálně šéftrenér starší mládeže v brněnských Gulliverech. K tomu také školitel problematiky brankářů  a samozřejmě jeden z mála vrcholových trenérů brankářů v ČR.

 

1) Ahoj Jandys. Už necelý rok běží tvůj projekt Trénink florbalových brankářů. Jak dlouho ti myšlenka specializované práce s brankáři ležela v hlavě, než došla realizaci?

​Ahoj všem. Myšlenka se rodila postupně. Roky jsem sbíral vědomosti a zkoumal problematiku svých klubových brankářů a snažil se vymýšlet způsoby jak jednotlivé věci učit. Několik let jsem se také musel smířit s tím, že vedle mých studijních a později pracovních (právník) a dalších klubových povinností (trenér dorostenců a juniorů v celostátních soutěžích) mi na takovýto projekt prostě nezbývá čas.

 

2) Ty sám jako bývalý golman máš logicky ke klukům v brance blíž, než jiní trenéři. I tak se ale patří dotaz…proč takový projekt vznikl?

​To má asi dvě různé odpovědi. Zaprvé, neznalost brankářiny ještě stále v dnešní době způsobuje, že trenéři na lidi v bráně kašlou. A ani se to nebojí přiznat. Prostě je berou jako něco automatického. Něco co je vždy součástí tréninku a ještě navíc drží pusu a krok. A to jsme v době, kdy hráči juniorského věku jsou mistry světa a všichni mluví o tom, jak chtějí dohánět severské týmy. Jenže pro ně a i pro mě je brankář nejdůležitější osobou v týmu, protože bez trenéra, kapitána i týmové hvězdy se prostě ten zbytek nerozpadne. Bez brankáře se zápas odehrát nedá.

​Druhý úhel je, že sami brankáři, a to dokonce i v celostátních soutěžích, neznají ani některé základní zásady, na kterých samotné chytání stojí. Proto se dřív nebo později zaseknou na určité úrovni a dál se již neposouvají, i když si to tým a soutěž vyžadují. Mají většinou obrovskou vůli se zlepšovat, řekl bych, že mnohem větší než hráči, ale nikdo jim nikdy v ničem neporadí. Takové ty pseudovýkřiky do tmy, jako pokyny hlídej si tam toho hráče nebo nesmíš padat, musíš zrychlit atp., tak takových trenérů brankářů je plná republika, jenže zrovna tyhle trenéry brankáři nepotřebují.

​Jednoduše se tedy dá říct, že projekt vznikl, aby pomáhal jak brankářům tak i trenérům.

 

3) Za ten rok, co projekt běží…splnilo, či předčilo to v něčem tvé očekávání?

Zájem angažovat se v projektu ze strany brankářů a trenérů, ten je opravdu velký. V podstatě každý týden mi píše nebo volá někdo s prosbou nebo nabídkou se k projektu přidat. Ze strany brankářů, kteří do projektu nějak puštěni byli, je to především vděk a píle, která na nich jde vidět. Učí se velmi rychle přemýšlet nad jednotlivými detaily, což je moc důležité.

 

4) Právě běží subprojekt letní přípravy pro brankáře, kam sis kromě svých golmanů z Gulls pozval i brankáře z jiných klubů. Co tě k tomu vedlo?

​Vlastní zkušenosti. Není nic horšího, než když musí brankář s hráči běhat po ovále a předvádět podobné pytloviny. Brankáři se mají připravovat tak, aby si to přenesli do brány. Kolik toho brankář v té bráně naběhá, že musí dělat stejnou přípravu jako hráči? Nula nula nic. A že jsem si pozval i brankáře z jiných klubů? Trenérů brankářů je tak málo, že by se ti kluci z jiných klubů k takto odbornému tréninku nikdy nedostali. Snad jen v repre. Nebo doufám, že aspoň tam.

 

5) Je vidět, že se snažíš vybírat si lidi sám a nejdeš cestou nějaké „masovky.“ Je to tak?

​Ano je to tak. Každý brankář je jiný, každý je osobnost. Nikde na světě nenajdeme dva stejné brankáře a to je úžasné. Jeden trenér není schopný naplno zvládnout a “ukočírovat” tolik individualit v takovém rozsahu, ledaže by to dělal z jiného důvodu než pro výchovu, např. pro peníze. Což neznamená, že jsem např. proti kempům, vždycky je lepší něco než nic. Jen je to prostě o něčem jiným než o dlouhodobé kvalitní výchově. Proto si zakládám na tom, že si brankáře vybírám.

 

6) Na co se můžeme těšit do budoucna a jaké jsou vůbec ambice tohoto projektu?

​V současné době mají brankáři za sebou přibližně šest týdnů speciální přípravy. Až skončíme a brankáři se plnohodnotně začnou připravovat se svými týmy, tak si letní přípravu vyhodnotím a pak se můžeme ptát, co bude dál. Nicméně nehodlám nějak přetrhat vazby se “svými” brankáři, kteří letní přípravou projdou. Naopak. Až za deset let vychytají MS a řeknou, že to bylo díky času a úsilí jednoho trenéra z Gulls, tak pak budu maximálně spokojený (smích 😀 ).