Rozhovor s šéftrenérem klubu

Prezident, trenér, hráč, legenda. To vše a mnohem víc je pro gulliverský florbal Jiří Bořecký. Dnes vám s ním přinášíme rozhovor, s coby šéftrenérem, který po změně koncepce klubu, která proběhla před dvěma lety, začal kolem sebe tvořit na poměry menšího klubu široký trenérský tým. Široký a úspěšný. Co říká na práci svých oveček z pozice nejvyššího? Jak by hodnotil vývoj jednotlivých kategorií? Jaké má plány do budoucna? To a mnohem víc se dozvíme právě teď…

Jaká byla tvoje vize, když si se stal šéftrenérem klubu, který pod svými křídly měl zaštiťovat všechny klubové trenéry?

Zajistit co největší počet trenérů a pro ně samotné ty nejlepší „pracovní“ podmínky. Bylo pro mě důležité a stále samozřejmě je, mít v klubu spolehlivé, schopné, samostatně myslící trenéry, kteří zároveň chápou a jsou ochotni a schopni naplňovat gulliverskou koncepci. Tato koncepce v kostce obsahuje naší společnou snahu vychovávat z hráčů samostatně myslící lidské bytosti, které se musí umět chovat na hřišti i mimo něj. Zároveň pro ně musíme zajistit tu nejlepší sportovní a florbalovou průpravu. Tuto vizi je potřeba ochraňovat a dohlížet, aby byla dodržována v praxi a neustále na ní upozorňovat také rodiče. Nic nikdy není 100% bílé nebo černé, ale myslím si, že se nám v posledních letech toto daří a svůj velký podíl na tom mají právě i rodiče hráčů.

V čem nastaly největší změny oproti dávné minulosti? V čem se trenéřina v Gulliverech nejvíce změnila za ty roky, co v klubu působíš?

Jednoznačně v tom, že až na výjimky není u elitních kategorií nikdy na tréninku a u daného družstva trenér sám. Dříve to bylo zcela běžné. Svého času byli u celé mládeže dva trenéři, kteří měli k dispozici 2-3 pomocníky a ti nebyli na tréninku vždy. Nejen, že byl problém v samotném průběhu tréninku, organizaci, ale chyběla i  jakákoli zpětná vazba, což je z mého pohledu věc zcela zásadní.

S odstupem času, udělal by si co se týká trenérů něco z pozice šéftrenéra jinak?

Myslím, že se nám podařilo získat do klubu čtyři velké trenérské posily z jiných oddílů a to není málo. Ještě bych chtěl více zapracovat a pro trenéřinu nadchnout naše odchovance. Doufám, že to nevyzní namyšleně, ale vyloženě jinak bych asi neudělal nic. Spíš bych v některé věci nelámal tolik přes koleno a nechal je více plynout. Mrzí mě samozřejmě trenérské odchody, zvláště když neproběhly zrovna v dobrém. Za poslední roky byly pouze dva. Jeden proběhl naprosto bez problémů a byl dlouhodobě domluvený. U druhého forma odchodu nebyla zrovna ideální a to z obou stran. Současně je ale potřeba říct, že důvody, jež vedly k rozvázání spolupráce, byly ze strany klubu naprosto legitimní, což souvisí s mojí první odpovědí.

Kolik má vlastně v současné době klub trenérů a jakým způsobem se do klubu trenéři shání právě v gulliverském podání?

Celkově patnáct. Důležité ale je, že z toho drtivá většina je schopná pracovat naprosto samostatně a má zároveň zkušenosti z více věkových kategorií. Trenéry vyloženě nesháníme, což je myslím velká výhoda. Všichni trenéři, kteří v klubu momentálně působí, jsou buď naši odchovanci, nebo rodiče nebo si nás našli zvenčí a přijali naše vize a koncepci za své. Doufám, že tomu tak bude i v budoucnu. Jednal jsem v minulosti i s několika trenéry, kteří projevili zájem o trénování u nás, ale nějak nebyli ochotni přijmout a někdy ani vyslechnout náš pohled na trénování – jinými slovy to o co nám tady v klubu jde především.

Jsou kluby, které pouze lepí místa dočasnými trenéry, aby u daných kategorií alespoň někdo působil. Je tohle někdy i případ Gulliverů, nebo se k jednotlivým trenérům přistupuje z dlouhodobějšího hlediska?

V elitních družstvech se snažíme s trenéry pracovat v dlouhodobém horizontu. Jedině tak můžeme naplňovat naši koncepci a vize. Problémy však máme u B-týmů ve starších mládežnických kategoriích, kde se mi zatím nepodařilo nikoho pro tuto rovněž důležitou práci dostatečně nadchnout.

Jak probíhá v klubu výchova jednotlivých trenérů, jak nabírají zkušenosti? Vede je někdo, nebo jsou tzv. hozeni do vody a ať si plavou?

Asi bych navázal na tvoji metaforu a přirovnal to k tomu, že poté, co se přesvědčíme, že už se každým tempem skoro neutopí, necháme je samostatně plavat, ale jsme dostatečně blízko břehu, abychom jim mohli kdykoli podat pomocnou ruku, zvláště když přijde nějaká ta bouře. U úplných začátečníků je takovým plavčíkem Vítězslav Carda, u elévů a mladších žáků Robert Šimík, u starších žáků já a u těch největších mladých Roman Janda.

Mohl bys nám v pár větách popsat všechny jednotlivé kategorie, jejich trenéry, náplně tréninků, úspěchy a případná současná umístění a to, jestli jsou pro klub důležitá. Případně přidat i pro čtenáře nějaké další zajímavé informace, které se nedozví a nemůžou dozvědět nikde jinde než tady?

Odpovědi bych asi rozdělil podle jednotlivých kategoriích, protože toho bude asi hodně:

Přípravka

Přípravku odjakživa dělím na ligovou kategorii (nyní ročníky 2008 a mladší) a na přípravky v tom smyslu, že jde o začínající hráče, což může být věkem i mladší žák. U začínajících hráčů je hlavním trenérem Víťězslav Carda, kterému pomáhá Michal Házy a Jakub Cigl. Začátečníci se učí především základním pohybovým dovednostem většinou formou her a úplným základům co se týče práce s florbalkou a míčkem. V příští sezoně bych chtěl u začátečníků zapojit více našich mladých hráčů z řad juniorů a mužů. U ligových přípravek působí Robert Šimík, Adam Bouška, Jiří Havlíček, Michal Házy a já. Trénují společně s elévy.

Elévové (B+O+Y+sokolské týmy):

Elévy máme rozděleny do tří ligových týmů. Navíc vždy pořádáme řadu vlastních turnajů, aby hráči/hráčky získávali i zápasové zkušenosti. Trenérské obsazení je stejné jako u ligových přípravek. Náplň tréninků je z velké části všestranná, ať už jde o různé formy honiček, abčinku (abeceda + strečink na začátku tréninku), posilovacích cviků (zvířátek), podlézaček, přelézaček, opičích drah, šplhání, skoků, cvičení na balančních pomůckách, gymnastiky a v neposlední řadě statického strečinku na konci tréninku. Nesmím zapomínat na klasické míčové hry (házená, rugby, fotbal, rungo, vybíjená). Jsou tréninky, kdy se vůbec florbalky nepoužijí a je to jenom dobře. Z florbalových věcí v elévech hráče učíme správné kontrole míčku, jeho vedení, driblinku, hru 1:1 apod.  Dále se v hráčích snažíme rozvíjet kreativitu díky průpravným hrám. Naopak u sportovního rozvoje se snažíme být hodně důslední a přísní. Podařilo se nám myslím nastavit model, který hráče baví, ale zároveň nejde o nějaký kroužek, ale trénink se vším všudy. Zcela zásadní roli ve všeobecné sportovní průpravě hraje náš dlouholetý mládežnický trenér Robert Šimík, který díky svým obrovským zkušenostem v tomto směru rozhodně ví, co dělá. Navíc a to je také strašně důležité, nechce po dětech nic, co by sám nezvládl. Hráči a hráčky tak vše vidí na jeho názorném příkladu. U elévů nesmíme opomenout naši líšeňskou složku, kde vše svojí pevnou rukou řídí Josef Bílek. Z Líšně máme řadu talentovaných hráčů od elévů až po dorostence.

Teď do toho trochu vstoupím. Jsi zastáncem teorie, podle níž by měli hrát všichni hráči, kteří navštěvují tréninky těch nejmladších kategorií?

U nejmladších kategorií se určitě snažíme o to, aby hráči hodně hráli, zároveň ale i zde nemůže hrát každý.  Je nutné chodit pravidelně na tréninky a mít zvládnutou základní sportovní průpravu. Nejsme zastánci toho, že dítě, které neumí běhat, padat, orientovat se v prostoru, má hrát pravidelné ligové zápasy. Vše má svoji posloupnost a řád a na to se myslím ve florbale mnohdy zapomíná. Je to dáno i tím, že se dá florbal do určité úrovně hrát i bez 100% zvládnuté sportovní průpravy. To je ale dle mého názoru jednoznačně špatně a je to myslím i jeden z důvodů, proč stále ztrácíme za Švédy a Finy. Proto se neúčastníme různých turnajů minipřípravek, kde hrají předškoláci, v tom cestu nevidíme. Nemyslím ani, že je správné mít více než 2-3 florbalové tréninky týdně minimálně do kategorie mladších žáků. Sportování je komplexní záležitost, a jestli se má florbal právoplatně zařadit mezi tradiční sporty, tak je nutné vést naše mladé florbalisty tímto směrem. Naučit je mít rády nejen tu část tréninku s florbalkou, ale i to ostatní. Zvláště důležité je to v dnešní době, kdy je pohyb dětí mnohem více omezen pouze a jenom na organizované sportovní tréninky, což dříve nebývalo.

Než přejdeš ke kategorii mladších žáků, jak se díváš na to, že u elévů a přípravek se v sezoně 2016-17 nezobrazují a nezapisují výsledky a rovněž není zapnuta časomíra.

Mnoho lidí z řad rodičů, trenérů a funkcionářů je proti tomuto modelu a dokonce jsem slyšel, že i kvůli tomu uvažují, že nepřihlásí družstva do soutěží. Argumentují tím, že děti nejsou motivované a nemají o co hrát, což je samozřejmě nesmysl. Mnohem důležitější pro vývoj sportovce (ale i člověka) je motivace vnitřní a tu kromě rodičů mohou a měli by u dětí ovlivňovat trenéři. O vnitřní motivaci jsem vlastně mluvil v předchozí odpovědi. Pokud trenéři nedokážou mladé hráče motivovat ke sportovnímu výkonu jinak, než nutností vyhrát, tak to nejsou lidi na svém místě a měli by dělat něco jiného. Já si naopak myslím, že když vytvoříme u nejmladších kategorií prostředí, ve kterém se budou mladí florbalisté přirozeně a nenásilně rozvíjet, tak jsme vyhráli. Florbal by se měl proto oprostit od řešení těchto marginálií a u nejmladších se zaměřit hlavně na správný všestranný rozvoj hráčů a hráček, jak jsem psal výše. Je mi smutno, když vidím, jak se neustále dělají hvězdy z přerostlých hráčů v těch nejmladších kategoriích a ti přitom neumějí ani běhat. Velký/vyspělý hráč to má především v těchto kategoriích (dá se říct do starších žáků) výrazně jednodušší – má delší ruce, delší florbalku a díky tomu všude dosáhne a nenadře se jako hráči malého vzrůstu. Trenéři by proto měli takovému hráči vytvořit těžší podmínky a nikoli z něj dělat nějakou hvězdu. Jak, to záleží na nich a také na rodičích a je k tomu potřeba individuální přístup, abychom zase hráče nezadřeli. V praxi se naopak běžně setkáváme, že na těchto hráčích se při zápasech staví „taktika“ a oni pak v nejdůležitějších momentech utkání neslezou ze hřiště, čímž často utkání vyhrají. Tohle je dobré tak maximálně pro ego „trenéra“, pro všechny zúčastněné hráče na hřišti však nikoli. Právě i z těchto důvodů považuji za dobrou věc nepsaní výsledků, branek, asistencí a nezobrazování časomíry, protože tím nastavujeme prostředí, které alespoň částečně zamezí praktikám některých výsledkových trenérů a trochu otupí zbytečné ambice, které v těchto kategoriích nemají co pohledávat.

Mladší žáci (A+B):

Ligoví mladší žáci trénují pospolu. Letos máme dva hodně silné ročníky, jak co se týče kvality, tak také kvantity. Na všeobecný sportovní rozvoj je kladen i nadále velký důraz a zároveň díky dvouhodinovým tréninkům je i dostatek času na florbalové věci, v nichž je již více kladen důraz na přihrávku a zpracování. Mladšáci stejně jako elévové mají možnost tréninků 3x týdně. Minimálně chodí 2x týdně. Hlavním trenérem je Robert Šimík, kterému pomáhají Adam Bouška, Tomáš Mičulka a snaží se i Jiří Havlíček se mnou. Rezervy zde vidím u výchovy brankářů. Je to jedna z věcí, na kterou se chceme v nejbližší době hodně zaměřit.

Starší žáci:

Starší žáci mají možnost trénovat minimálně 3x týdně, přičemž velké množství z nich může trénovat s dorostenci (1-2 tréninky). Jeden trénink starších žáků je z velké části věnován obecné sportovní průpravě. Hlavním trenérem jsem přímo já a více než mým asistentem Jakub Lukášik. Na všech trénincích se zaměřujeme na dlouhou a poctivou úvodní část a kromě strečinku také na posílení středu těla. Po florbalové stránce se snažíme prezentovat aktivním pojetím s důrazem na kombinaci, což ale neznamená, že bychom hráče nepodporovali nebo jim dokonce zakazovali se zkoušet prosadit individuálně. Hráče naopak nabádáme k tomu, aby nad hrou přemýšleli a učili se tak vyhodnocovat herní situace směrem do útoku i do obrany. Co se týče umístění, tak je to první kategorie, kde se nějaké umístění řeší, resp. hraje se soutěž s dlouhodobou tabulkou. Letos se nám sešel ročník, zatím se nám vyhýbají zranění, hráči mají dobrou docházku i přístup k tréninkům, což jsou ve zkratce hlavní důvody, díky kterým vedeme JM ligu starších žáků. Jsem strašně rád hlavně za to, že pracujeme s nesmírně širokým kádrem nějakých 25 hráčů. Utkání hrajeme na tři formace, což je mnohem náročnější po všech stránkách, ale kluci to ve většině případů zvládají. Co se týče cílů, jsou v této kategorii pořád stejné a to je připravit hráče, ale i rodiče na to, že pokud se mají hráči posouvat i v kategoriích dorostu a juniorů, je potřeba už začít brát florbal zcela vážně a přizpůsobit tomu své další aktivity.

Přesto se tě zeptám. Už nyní máte jistotu postupu na kvalifikaci o MČR starších žáků. Budete se nějak speciálně připravovat?

Budeme se připravovat stejně jako po celou sezónu. Je potřeba, aby hráči byli zdraví a díky tomu měli dobrou docházku na tréninky. Na nich je pak potřeba makat, nic víc nic míň. Nesmí se z toho dělat velká věda, protože i když jde o mistrovství republiky, tak se jedná pořád o starší žáky. Pro nás je to hlavně další možnost sehrát kvalitní utkání s týmy z jiných regionů. Chceme samozřejmě postoupit na závěrečný turnaj, ale abychom kvůli tomu měli speciální měsíční přípravu, tak to nikoli. Přeceňování podobných akcí u mládeže, čili tlak na vnější motivaci, může naopak vést k tomu, že se nebude rozvíjet motivace vnitřní. Hráči pak často končí v juniorském věku. Máme s tím poměrně negativní zkušenosti z dřívějších dob a jsem rád, že u ročníků 98-00 se jejich „horší“ výsledky v mládežnických kategoriích naopak projevují na jejich zvýšené motivaci na sobě makat a něco dokázat v juniorských a hlavně mužských soutěžích. Velký vliv na to má právě nastavené prostředí, v němž jsou hráči florbalově a lidsky vychováváni.

Dorostenci a junioři:

U dorostenců a juniorů sezona začíná klasickou letní přípravou – v květnu a červnu 4x týdně, v červenci jedou hráči podle individuálních plánů, v srpnu se začíná velkým kondičním soustředěním v Luhačovicích, načež následně se příprava přesouvá pomalu do haly a je ukončena víkendovým florbalovým soustředěním společně s muži A na začátku září.

V hlavní sezoně (září-duben) máme u obou kategorií nastavený trochu specifický model tréninků. Je to dáno tím, že v dorostu a juniorech máme velké množství hráčů a také tím, že mužský A-tým je více než z poloviny tvořen juniory. Ti pak logicky trénují s muži, ale nechceme je úplně vytrhnout z mládežnických tréninků, a proto trénují i se svojí kategorií a s dorostenci. Drtivá většina dorostenců a juniorů má možnost trénovat alespoň dvakrát týdně na velké hale, přičemž tréninky na velké hale jsou pro tyto dvě kategorie celkově čtyři. Dva jsou určeny spíše pro dorostence, kde trénují i někteří starší žáci a dva spíše pro juniory, ale není to rozhodně striktně dané. Je tak vytvořená docela početná neuzavřená tréninková skupina, kdy hráč může během týdne potkat až 40 různých spoluhráčů. V rámci těchto tréninků trénují i hráči, kteří ligové zápasy většinou hrají v rezervních týmech, přesto jsou ale součástí A-týmů a trenéři si je mohou do ligových zápasů kdykoli povolat.  Každý hráč dorostu a juniorů, který trénuje v této široké tréninkové skupině, má zajištěnu možnost minimálně 3 tréninků týdně. K dispozici je ještě trénink dorostu a juniorů B a také trénink se staršími žáky na velké hale. Ti nejperspektivnější hráči zase trénují s muži A a mají tak možnost trénovat 4x týdně na velké hale. Výhody tohoto modelu spatřujeme ve větší provázanosti tréninků a hráčů, kteří se tak mezi sebou dobře znají – kolektiv pak funguje úplně jinak. Teoreticky hráč trénující pravidelně s muži A se může na jiném tréninku potkávat se starším žákem. Dochází tak k přirozenému předávání zkušeností starších hráčů těm mladším. Stejný propletenec, který existuje mezi hráči, funguje i mezi trenéry. Zodpovědnými trenéry za tyto kategorie jsou Roman Janda a Jan Menšík. Zespodu jim pomáhám já a z vrchu Martin Andrle – hlavní trenér mužů.

Výsledkové cíle jsou určitě důležitější u juniorů, dorostenci jsou ještě ryze mládežnická, tedy přípravná kategorie. I tak jsou letos kluci opět čtvrtí a rozhodně patří k těm nejflorbalovějším týmům naší ligy. U juniorů máme jasný záměr hrát příští rok v nejvyšší soutěži, která bude mít nový model. Junioři zatím v lize nenašli přemožitele a uvidíme, co předvedou v play-off, které je v letošní sezoně novinkou.

Dorostenci B a junioři B mají jeden svůj vlastní trénink a na další chodí společně s muži B. V rezervě dorostu máme letos strašně málo hráčů bez vlastního trenéra, a proto to při organizaci trochu skřípe. Juniory B vede Jirka Boček (náš odchovanec), který má na starosti i ten jeden samostatný trénink.

Co říkáš na nový model soutěže juniorů, podle něhož se od sezony 2017-18 bude nejvyšší soutěže juniorů účastnit 24 týmů?

Tohle je zajímavé téma na dlouhou diskuzi. Otázkou je, jaký bude model soutěže. Nejvyspělejší kluby se určitě obávají, že úroveň půjde dolů, ale tomu se dá nastavením soutěže zabránit. Navíc myslím, že obecně tyto velkokluby podceňují práci ve středně velkých oddílech a možná mají i obavy, že díky širší a neuzavřené soutěži juniorů nebudou mít takový přísun hráčů do svých juniorských týmů – nebudou je mít na co nalákat. Vzhledem k tomu, že G2 liga juniorů za poslední roky již téměř neplní funkci přípravy hráčů na mužskou nejvyšší soutěž, nevidím důvod, proč by se neměla rozšířit. Naopak se domnívám, že ubude hráčů, kteří po juniorech skončí. Chápu, že to není ve všech regionech stejné, ale na jižní Moravě bývala nejvyšší juniorská soutěž brána jako hlavní cíl řady hráčů, vrchol kariéry. Obloukem se opět vracíme k problematice vnější a vnitřní motivace. Abych to uzavřel, tak za mě bychom jako klub neměli problém, kdyby zůstal stávající model juniorských soutěží, ale domníváme se, že rozšíření nejvyšší soutěže juniorů je správným krokem. Jenom je na zodpovědných činitelích, aby správně zvolili model soutěže (aby byl zajímavý pro všechny zúčastněné) a také kritéria, podle kterých budou do této nové soutěže týmy vybírány. Momentálně to vypadá, že hlavním kritériem bude umístění týmů v dorostu a juniorech v sezoně 2016-17.

Muži (A+B+C):

Mužské Áčko je složené z větší části z řad juniorů, přičemž řada z nich je juniory teprve prvním rokem. Je nutné zdůraznit, že tito hráči jsou důležitými členy mužského kádru a nevozíme je na zápasy, aby seděli na střídačce. Samozřejmě se stane, že nějaký junior občas celý zápas prosedí, ale většina mladých hraje a hraje i v těch nejtěžších momentech a částech utkání.  V tom si dovolím tvrdit, že jsme jedineční a věříme pevně, že se nám tato důvěra a práce s mladými vrátí. Má to samozřejmě i svoje nevýhody.  Junioři získávají zkušenosti postupně a v některých zápasech jim to nevyjde a může to negativně ovlivnit i výsledek. Z dlouhodobého pohledu a koncepce klubu je ale jednoznačně dobře, že mladí hrají. V áčku je pak naštěstí řada starších a zkušenějších hráčů, bez nichž by to určitě nešlo. Ti už většinou pracují a v osobním životě to mají nastavené úplně jinak. Řada z nich jsou také naši odchovanci nebo v klubu působí několik sezon. Jsem rád, že někteří z nich již plně přebírají roli lídrů mužského A-týmu a v letošní sezóně předvádí ty nejlepší výkony.

Mužský B-tým trénuje z části s muži C a z části s juniory B. Kmenových hráčů je cca 8. Zbytek je na ligové zápasy doplňován z řad juniorů nebo málo vytížených mužů A. Komunikaci mezi muži A, B a juniory se nám během letošní sezóny podařilo výrazně vylepšit a myslím, že vše funguje, tak jak má. Vedoucím týmu je Honza Hotárek, náš odchovanec.

Mužský C-tým je víceméně samostatně fungující složka, kterou vede bývalý předseda oddílu Pavel Sláma. Hrají v něm jednak hráči relativně mladí, tak i řada bývalých hráčů mužského A-týmu, se kterými jsem hrával a věkem jde už o veterány.

Nakonec bych se chtěl zeptat, jaké jsou tvé nejbližší cíle šéftrenéra do konce letošní sezóny a začátku té další a co by si vzkázal jednotlivým trenérům a hráčům v Gulliverech?

Udržet stávající trend velkého množství aktivně hrajících hráčů ve všech mládežnických kategoriích. Dále se pokusím rozšířit trenérský tým o naše hráče ročníku 1998-2000 a udržet či ještě lépe zvýšit počet trenérů u dorostu, juniorů a mužů A. V hlavě mám i jisté úpravy letní přípravy mužů A. Trenérům bych chtěl určitě poděkovat za jejich práci, kterou řada lidí podceňuje a nedoceňuje. Nejmladším hráčům zase vzkázat hodně sportovních zážitků ve zbytku sezony, starším hráčům úspěšné boje v kvalifikacích, playoff a na letních turnajích.

autor: Roman Janda